Říkejme jí třeba Marie…
Marii ještě nebylo třicet. Má střední nebo vysokoškolské vzdělání, bydlí se svým mužem v malém městě, v bytě nebo menším domečku, který si nedávno pořídili na hypotéku. Marie je teď na rodičovské dovolené. Manžel je zaměstnaný. Jejich příjmy nejsou nijak horentní, ale po zaplacení všech nutných výdajů jim zbývají peníze i na drobné radůstky a hezký život.
Marie je žena, která se nedávno stala matkou. Na dítě se s mužem moc těšili, představovali si, jak bude krásné, až budou doma tři. Před narozením dítěte byla Marie velmi činnou, aktivní ženou. Ráda trávila čas s přáteli, udržovala se fit, ráda sportovala, setkávala se s kamarádkami, věnovala čas svým koníčkům a práci, která ji bavila. S mužem často a rádi chodili do společnosti.
Marie se na porod připravovala v předporodním kurzu, četla doporučené publikace o těhotenství a porodu, nakoupila vše, co bylo z jejího pohledu pro miminko nezbytné. V těhotenství Marie byla přesvědčená, že bude kojit. Přidala se na několik FB maminkovských stránek.
Narozením miminka se pro ni vše změnilo. Porod zvládla, i když nebyl jednoduchý a cítí, že je velkým mezníkem jejího života. Je ráda, že ona i miminko jsou v pořádku. Neví proč, ale její emoce nejsou takové, jaké si představovala. I přes prvotní radost z narození miminka se začala cítit nejistá. Po příchodu z porodnice má pocit, že nemá někoho, kdo by jí byl oporou, kterou by teď tolik potřebovala a ocenila…. Má pocit, že se musí o vše postarat. O dítě, o domácnost, o to, aby byla zase krásná a atraktivní pro svého muže…. Klade na sebe velké nároky a překvapuje ji, jak moc ji její dítě potřebuje. Překvapují ji její pocity… Cítí, že narozením miminka dostává novou šanci stát se lepším člověkem a měnit svět prostřednictvím změn ve své rodině. Cítí, že chce být tou nejlepší mámou pro své dítě, jakou dokáže… Ale vlastně neví, kde přesně začít.
Hlavou jí běží tolik otázek a odpovědi na webu jsou tak rozdílné… Co si vybrat? Co je správně? Bojí se, jestli je schopná své dítě nakrmit… Hlavou jí běží otázky jako „Nemám slabé mléko? Mám dostatek mléka? Bolí miminko bříško z častého kojení? Co můžu jíst, aby mělo miminko vše, co potřebuje? Mám jej chovat, když pláče? Mám jej kojit kdykoliv zapláče nebo v intervalech? Mám dítěti tvořit řád nebo se mám já přizpůsobit miminku?“ Muž by jí v tomto ohledu rád byl oporou, ale sám neví, co je správné – kéž by tak k miminku v porodnici přidali návod k použití! Marie občas pláče, připadá si neschopná, nejistá rozporem mezi tím, co cítí a tím, co jí tvrdí okolí… Potřebuje vyslechnout, podpořit, vysvětlit, proč se miminko chová tak, jak se chová… Připadá jí, že všechny ženy okolo ní to zvládají levou zadní, tak proč ne ona?! Je unavená. Má strach o své děťátko. Chtěla by, aby mělo všechno, co potřebuje…
Marie se rozhodne vyhledat podporu – laktační poradkyni, poradkyni pro nošení dět í- otevřenou ženu, která umí naslouchat a efektivně pomoci. Setkáme se, povídáme si o kojení, rodičovství, nabídnu jí také možnost zapůjčení šátku nebo nosítka pro dítko. A co víc, Marie začne docházet do centra pro ženy a maminky s dětmi MáTa Hulín, dostane se jí podpory ostatních žen, se kterými může sdílet své strachy i radosti. Získá informace, cítí se uvolněně, v bezpečí. Účastní se akcí, při kterých roste nejen jako matka, ale také jako žena. Najde pohodové místo pro sebe i své dítě, místo, kam se bude ráda vracet.
… Marie, těší mě! Ráda se s Tebou seznámím!
A se všemi ostatními „Mariemi“, které ocení mou podporu… Neváhej a ozvi se mi.
S láskou a úctou k ženám a jejich dětem Jana